Sliepka z Očovej zniesla päťkilové vajce. Reportéri zo všetkých krajín sa prišli pozrieť na tento nezvyčajný jav. Pýtajú sa sliepky, ako to dokázala.

- Len som si čupla, potlačila a bolo vonku.

- A vaše plány do budúcnosti?

- Zniesť osem kilové vajce.

Reportérom to nedalo a išli sa spýtať kohúta, ako to robí.

- Skočím na ňu, zatrasiem sa a je to.

- A vaše plány do budúcnosti?

- Rozbiť pštrosovi hubu.

Porod ještěrky

Pokud vychováváš děti (nebo jsi dítětem někdy byl), a prožil sis pet syndrom, včetně pohřbu zlaté rybky do splachovací toalety, určitě se zasměješ následujícímu příběhu.

Shrnutí: Musel jsem navštívit se synovou ještěrkou zvěrolékaře. Stalo se to takto: Jednoho dne, hned po večeři, za mnou přišel náš syn a řekl mi, že se děje „něco špatného“ s jednou z ještěrek, které vězní ve svém pokoji. „Leží tam a vypadá, že je nemocný,“ řekl mně. „Vážně, tati. Mohl by ses na něj podívat?“ Nasadil jsem do tváře svůj nejlepší výraz léčitele ještěrek a následoval jsem jej do jeho ložnice. Jedna z malých ještěrek skutečně ležela na zádech a vypadala, že se s ní něco děje. Okamžitě jsem věděl co nám udělat. „Miláčku“, zavolal jsem, „pojď se podívat na tu ještěrku!“ „Ach můj bože!“ zvolala manželka. „Myslím, že bude rodit.“ „Cože?,“ podivil se syn. „Jmenují se Bert a Ernie, mami“. Mě to pobouřilo stejně jako našeho syna. „Hej, jak je to možné? Myslím že jsme řekli, že nechceme, aby se rozmnožovali“, řekl jsem vyčítavě manželce. „No, a co chceš, abych s tím dělala, vyvěsila v jejich kleci ceduli?“ zeptala se (mám pocit, že jsem to řekla sarkasticky!) „To tedy ne, bylo nám řečeno, že kupujeme dva chlapce!“ "Ano, Berta a Ernieho!“ souhlasil syn. „Hm, u některých samců se to těžko pozná, však víš“ informovala mě (opět se sarkasmem!). Teď už se shromáždila kolem ještěrky celá naše rodina. Pokrčil jsem rameny a rozhodl se ze situace vytěžit to nejlepší. „Děti, to bude báječný zážitek,“ oznámil jsem. „Budeme svědky zázraku zrození nového života.“ „Odporné!“ ječeli všichni. Všichni jsme zírali na pacienta. Po velkém úsilí se objevilo něco jako malinkatá nožka, která však za okamžik zmizela. „Nedělá moc velké pokroky,“ poznamenal jsem. „To malé je ve špatné poloze“, šeptla manželka zděšeně. „Něco, tati, udělej!“ naléhal syn. „Dobrá, dobrá.“ Štítivě jsem natáhl ruku a chytil nožičku, když se zase ukázala, a jemně za ni popotáhl. Zmizela. Zkusil jsem to ještě několikrát se stejným výsledkem. „Mám zavolat pohotovost?“ zeptala se nejstarší dcera. „Možná by se jim podařilo nám naše trauma rozmluvit.“ (Všímáš si jak všechny osoby ženského pohlaví v mé domácnosti jsou stejné?). „Vezmeme Ernieho k veterináři,“ řekl jsem zasmušile. Syn si v autě položil klec na klín a jeli jsme. „Dýchej zhluboka, Ernie, zhluboka dýchej,“ naléhal syn na ještěrku. Veterinář si vzal Ernieho do ordinace a zkoumal malé zvířátko pomocí lupy. „Co myslíte, doktore, císařský řez?" navrhoval jsem znalecky. „Velice zajímavé", šeptal si pod vousy. „Pane a paní Cameronová, mohu s Vámi na chvíli mluvit soukromě?“ Polkl jsem a kývl na syna, aby šel ven z ordinace. „Bude Ernie v pořádku?“ zeptala se manželka. „Ale jo, perfektně,“ ujistil nás veterinář. „Tato ještěrka nerodí. Abych řekl pravdu, k tomu NIKDY nedojde. Ernie je chlapec. Víte, Ernie je mladý sameček. A příležitostně, když dospívá, jako všichni mladí samci.. um …. Um …. Masturbuje. Začervenal se a podíval se na mou manželku. Byli jsme zticha a snažili jsme si to srovnat v hlavách. „Takže, Ernie byl prostě jenom … jenom … vzrušený“, vyjádřila se manželka. „Přesně tak,“ odpověděl veterinář a bylo na něm vidět jak se mu ulevilo z toho, že jsme pochopili. Další chvíle ticha. Pak se má zlomyslná, krutá manželka začala chichtat. Chichtala se čím dál víc. A pak se začala skutečně hlasitě smát. Smíchy slzela. „On prostě … Vidím jak tahals za jeho … jeho … maličkého …“ Smála se tak, že začala lapat po dechu. „To by stačilo“, varoval jsem ji. Poděkovali jsme veterináři, chvatně nacpali ještěrku a syna do auta … Byl velice rád, že s ještěrkou je všechno v pořádku. „Vím, tati, že je ti Ernie skutečně vděčný za to, cos pro něj udělal,“ řekl mi syn. „To tedy ano, to si ani nedovedeš představit“, souhlasila manželka a znovu se hlasitě rozesmála. Dvě ještěrky: 140 € Jedna klec: 50 € Návštěva veterináře: 30 €. Vzpomínka na to, jak manžel tahal ještěrku za pinďoura: K nezaplacení! Poučení z příběhu: Dávej pozor na hodině biologie. Ještěrky kladou vajíčka!

Po lese chodí strašne naštvaný maco. Všade naokolo sneh, mrzne až praská. Medveď tu kopne do jedličky, tam do zajaca, vlkovi hubu rozbije a pritom si mrmle:

- No na kieho boha som ja v septembri tu kávu pil!?

Medveď zvolá všetky zvieratká na lúku,aby predniesol mesačnú správu o činnosti:

"Za minulý mesiac bolo autami zabitých 156 žiab, 78 mačiek....

Poprosím myši vzadu, aby prestali robiť mexické vlny !!!!!!"

Uteká slimák z lesa… Stretne líšku: – Čo je slimák, kam tak utekáš? – Ani sa nepýtaj. Je tu daňová kontrola. – No a? – No vieš, ja mám dom, žena má dom a aj deti majú dom, tak si vieš predstaviť… Zamyslí sa líška a aj ona začne utekať. Stretnú bociana a ten sa pýta líšky: – Líška, kam tak utekáš? – Nepočul si? Je tu daňová kontrola. – No a čo má byť? – No ja mám drahý kožuch, muž má drahý kožuch a aj deti majú, tak si vieš predstaviť… Bocian sa veľmi čuduje, začne premýšľať a povie: – No, viete vy čo? My nemáme okrem tohto škaredého hniezda nič. Aj to je lacné – nestojí vôbec za reč. Nato sa slimák ozve: – No-no, bocian, pol roka doma, pol roka v zahraničí… Z čohooooo žiješ na takej vysokej nohe???

Pán sa prechádza po obchode s drobnými zvieratami a zrazu si všimne papagája, ktorý nemá žiadne nohy a napriek tomu sedí na bidielku. Pán sa nahlas pýta: „Čo sa stalo tomu papagájovi?“ Papagáj:“ Ja už som sa tak narodil, takže som papagáj – mrzák.“ Pán: „Čože? Tie vieš hovoriť a dokonca aj odpovedať na otázky?“ Papagáj: „Jasne. Ja som veľmi inteligentný papagáj.“ Pán: „Aha. Tak mi vysvetli toto: ako sa, prosím ťa, udržíš na bidielku, keď nemáš nohy? Papagáj: „Je to síce dosť trápne, ale keď to chcete vedieť: obtočím pevne svojho pipika okolo bidielka a tak sa udržím. Našťastie to vďaka periu nie je vidieť.“ Nadšený pán si papagája kúpi. Týždne ubiehajú a papagáj je senzačný. Má veľký zmysel pre humor, je sympatický, o všetkom sa dokáže rozprávať – pán v ňom jednoducho našiel skvelého spoločníka. Jedného dňa sa pán vráti z práce a papagáj hovorí: „psssssst“ a naznačuje krídlom, aby šiel pán k nemu. Keď sa tak stane, papagáj spustí: „Neviem, ako by som vám to povedal, ale týka sa to vašej ženy a poštára.“ Pán: „Mojej ženy a poštára?“ Papagáj: „No áno ,keď dnes poštár priniesol poštu, vaša žena mu otvorila len v nočnej košieľke a vášnivo ho pobozkala.“ Pán: „ČOŽE? A čo bolo ďalej?“ Papagáj: „Poštár vošiel do bytu, vyhrnul jej košieľku a začal ju láskať po celom tele.” Pán: „Bože! Čo bolo ďalej?“ Papagáj: „Potom si poštár kľakol a začal ju bozkávať po celom tele. Začal pri prsiach a pomaly pokračoval smerom nadol.“ Pán: “Ďalej! Čo bolo ďalej?“ Papagáj: , ďalej, to keby som vedel. Postavil sa mi pipík a ja som spadol z bidielka.“

Veverička sedí na strome a lúska oriešky. Otvorí prvý, strieborné šaty, rozlúskne druhý, zlaté šaty, tretí, svadobné šaty. Veverička sa rozplače, schúli sa na vetvičku a vzlyká:

- "Ja sa asi kôli tej blbej rozprávke nikdy nenažeriem!

Pán sa prechádza po obchode s drobnými zvieratami a zrazu si všimne papagája, ktorý nemá žiadne nohy a napriek tomu sedí na bidielku. Pán sa nahlas pýta: „Čo sa stalo tomu papagájovi?“ Papagáj:“ Ja už som sa tak narodil, takže som papagáj – mrzák.“ Pán: „Čože? Tie vieš hovoriť a dokonca aj odpovedať na otázky?“ Papagáj: „Jasne. Ja som veľmi inteligentný papagáj.“ Pán: „Aha. Tak mi vysvetli toto: ako sa, prosím ťa, udržíš na bidielku, keď nemáš nohy? Papagáj: „Je to síce dosť trápne, ale keď to chcete vedieť: obtočím pevne svojho pipika okolo bidielka a tak sa udržím. Našťastie to vďaka periu nie je vidieť.“ Nadšený pán si papagája kúpi. Týždne ubiehajú a papagáj je senzačný. Má veľký zmysel pre humor, je sympatický, o všetkom sa dokáže rozprávať – pán v ňom jednoducho našiel skvelého spoločníka. Jedného dňa sa pán vráti z práce a papagáj hovorí: „psssssst“ a naznačuje krídlom, aby šiel pán k nemu. Keď sa tak stane, papagáj spustí: „Neviem, ako by som vám to povedal, ale týka sa to vašej ženy a poštára.“ Pán: „Mojej ženy a poštára?“ Papagáj: „No áno ,keď dnes poštár priniesol poštu, vaša žena mu otvorila len v nočnej košieľke a vášnivo ho pobozkala.“ Pán: „ČOŽE? A čo bolo ďalej?“ Papagáj: „Poštár vošiel do bytu, vyhrnul jej košieľku a začal ju láskať po celom tele.” Pán: „Bože! Čo bolo ďalej?“ Papagáj: „Potom si poštár kľakol a začal ju bozkávať po celom tele. Začal pri prsiach a pomaly pokračoval smerom nadol.“ Pán: “Ďalej! Čo bolo ďalej?“ Papagáj: , ďalej, to keby som vedel. Postavil sa mi pipík a ja som spadol z bidielka.“

Kocúr na streche dvorí mačke. Chodí okolo nej a lichotí jej. Nakoniec jej do uška zašepká: "Umrel by som pre teba..." "A koľkokrát?" pýta sa mačka.

Ide zajac lesom a kričí: – Prefikol som levicu! Stretne vlka a vlk na to: – Počúvaj zajac, zmĺkni. Chceš, aby to počul lev? A okrem toho ti aj tak nikto neuverí! Zajac beží ďalej a kričí: – Prefikol som levicu! Prefikol som levicu! Stretne medveďa a ten mu vraví: – Zajac, zavri klapačku. Lev to bude počuť, naserie sa a problémy budeme mať všetci! A okrem toho ti aj tak nikto neuverí! A zajac akoby nič: – Prefikol som levicu! Prefikol som levicu! Náhle sa objaví lev. Rozzúrený na najvyššiu mieru naháňa zajaca. Zajac náhle skočí do deravého kmeňa stromu. Lev ide za ním, ale akosi sa zasekne. Zajac obíde leva, blíži sa k nemu odzadu, rozhliada sa okolo, rozopína si rázporok a vraví: – No, tak toto mi už naozaj nikto neuverí…