Muž si pokojne číta noviny, keď zrazu počuje kroky a jeho blonďatá manželka ide po schodoch, otvorí vonkajšie dvere, prejde záhradou, otvorí poštovú schránku, zakrúti hlavou a ide zase naspäť. Za pár minút sa všetko zopakuje. Keď sa to už zopakuje päťkrát, muž to už nevydrží, zdvihne oči od novín a pýta sa: „Čo sa robí miláčik?“ A žena odpovedá: „ Ale nič, iba ten môj blbý počítač stále hlási, že mám v schránke poštu.“
Dvakrát som to rezala a stále je to krátke...
Pán Novák sa utopil pri potápaní na Ibize.
Po dvoch rokoch dostala pani Nováková telegram:
Pobrežná hliadka našla mrtvolu vášho manžela. Vyplavené telo je
obrastené morskými mušlami a v nich sú perly v hodnote 15 mil. dolárov.
Pani Nováková odpisuje:
Perly predať, peniaze zaslať a návnadu hodiť naspäť do mora... !!!
Pred odchodom na križiacku výpravu sa rytier Roland zveruje svojmu priateľovi:
-Rozhodol som sa,že kým budem preč,navlečiem svojej žene pás cudnosti.
-Myslíš,že je to potrebné?Veď je to najväčšia špata na celom šírom okolí...
-Veď práve! Keď sa vrátim,poviem jej,že kľúč som stratil.
Karel je poprvé pozván k rodičům své přítelkyně na oběd. Po jídle jdou jeho přítelkyně a matka umývat nádobí. Karel zůstane sám s otcem a psem Brokem, kterej leží pod jeho židlí. Protože jídlo bylo vydatné, Karel se neudrží a opatrně, ale slyšitelně si uprdne. "Broku!" zvolá otec. "Super" myslí si Karel , "on si myslí ze prdí ten pes". A tak pustí další. "Broku!" vola otec hlasitěji. Karel se cítí být jistý a uvolní se dlouhým, hlasitým, smradlavým prdem. "Broku,jdi pryč, než se ti Karel vysere na hlavu!"
Dedo v drogérii:
Dobrý deň. Dajte mi jeden papier.
Aká papier si prosíte?
Taký na ric.
Dedo, nehovorí sa na ric ale toaletný, nech sa páči, ešte niečo?
Hej, jedno mydlo.
Toaletné?
Nie, nie, nie, na tvár.
V bare pristúpi mladík k peknej slečne, ktorá sedí pri pulte sama a
spýta sa jej, či ju môže pozvať na pohárik.
"Na hotel?!" skríkne slečna.
Ostatní hostia spozorneli.
Mladík vysvetľuje: "Vy ste ma, slečna, nepochopila. Chcem vás len pozvať na malý
drink."
... "Chcete ma pozvať na hotel?" vykrikuje tá slečna.
Ľudia sa otáčajú, mladík červený za ušami, zmätene odchádza.
Slečna ho rýchlo dohoní a šepká: "Prepáčte, že som vyvolávala rozruch,
ale som študentka psychológie a zaujíma ma správanie ľudí v nečakaných
situáciách."
"Čože?!" zakričí mladík na celý podnik, "sto eur?"
˝Bože, já jsem tak nešťastná!˝ zvolala Eva v rajské zahradě.
˝Co se děje, Evo?˝ zeptal se Bůh.
˝Vím, že jsi stvořil mě a tuhle krásnou zahradu. Ale jsem sama - a už mě nebaví jíst jablka.˝
˝Dobrá, v tom případě ti stvořím muže˝, odpověděl Bůh.
˝A co je to muž?˝
˝To je chybující bytost s agresivními sklony, obrovskou ješitností a neschopností poslouchat. Ale je velký, rychlý a svalnatý. Je vynikající v boji, v kopání do míče a v lovu zvěře - a není špatný v posteli.˝
˝To zní skvěle˝ zaradovala se Eva.
˝Mám ale jednu podmínku˝ upozornil ji Bůh.
˝Musíš ho nechat, ať si myslí, že jsem stvořil nejdřív jeho.˝
V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze
zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se
svými nevěrami. A tak na příští mši vyhlásí:
„Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému partnerovi nevěrný, stačí,
když mi řekne, že spadl do zálivu.“
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenou práci. Čas plynul a po pár měsících
starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový.
Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici.
„Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají
lidé,“ říká policistovi.
Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem.
Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu
a pošle jej za starostou.
Páter jde za starostou:
„Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam
lidé padají,“ stěžuje si.
Starosta se směje, až se za břicho popadá. Páter už se rozčílí:
„No to není žádná legrace! Zrovna vaše žena tam
minulý týden spadla šestkrát!“
