V nemocnici, kde leží smrtelně nemocný, se shromáždí příbuzenstvo v čekárně.
Konečně k nim přistoupí ošetřující lékař, vypadá unavený a zarmouceně hovoří:
„Obávám se, že mám pro Vás zlou zprávu. Jedinou nadějí pro Vašeho milovaného je transplantace mozku. Je to riskantní operace a podle Julínkovy reformy budete muset za nový mozek zaplatit.“
Po prvém šoku se konečně jeden z příbuzenstva zeptá: “No a kolik takový mozek stojí?“
„500 000 Kč mozek mužský a 20 000 Kč mozek ženský.“
Nastává trapná situace. Muži v místnosti zadržují úšklebky a snaží se vyhnout ženským pohledům. Jeden muž nedokáže ovládnout zvědavost a zeptá se:
„A proč stojí mužský mozek 25x víc?“
Lékař se shovívavě usměje, nevinné otázce. „To jsou už běžné tržní ceny. Cena ženských mozků je nižší, protože na rozdíl od mužských, byly používané.“

Bača chytil Maru v lese a dovliekol ju na salaš. Hodil ju na kožušinu a hovorí:
- Mara! Posledný raz sa ťa pýtam! Si naozaj panna?
- Áno, bača, som.
- Tak sa zober a choď! Keď ťa druhí nechceli, prečo by som ťa mal chcieť ja?

Jsou chlapi v posilovně a v tom zazvoní mobil. Muž ho zvedne a žena říká: "Miláčku, můžu si koupit ten kabát za 1500?"
"Jasně, že můžeš."
"A ten mercedes za 1500000?"
"Ano ten taky."
"Ty jsi báječný."
"A ten dům za 5000000?"
"Samozřejmě ano."
"Pá miláčku!"
Muž zavěsí a říká: "Pánové, čí to byl mobil?

Milenec vyskočí z piateho poschodia a modlí sa: “Keď prežijem, už nikdy nepodvediem svoju manželku, nebudem piť, fajčiť, chodiť do krčmy a so všetkým budem manželke pomáhať!” Dopadne do hromady lístia vstane úplne v poriadku, otrepe sa a hovorí: “To je zaujímavé, koľko blbostí človeka za tú chvíľku napadne! “

Stretne manželka svojho muža 8.marca na ulici s kyticou kvetov.
Celá usmiata sa ho pýta:
-To je pre mňa?
-Nie, pre sekretárku.
-Tak sekretárke kvety a mne kok*t!?
-Chceš vymeniť?...

A ten tvoj starý ako? Ešte stále rozhadzuje peniaze po krčmách a herniach?

- Nie. Vážne som si s ním pohovorila a on prestal piť, fajčiť aj hrať...

Teraz si tichučko leží na ARO.

Môj kamarát Jozef žije v jednej Slovenskej dedine v peknom domčeku so záhradou, má veľmi peknú manželku a sukničkára suseda. A ten sused mu tú jeho ženu pred časom zviedol. Raz, dvakrát a tie ich avantúry stále pokračujú. Pýtate sa, čo urobil Jozef, keď zistil, Že mu manželka zanáša? Vzal na ňu sekeru? Zmlátil suseda? Rozviedol sa? Samá voda, priatelia. Jozef ani prstom nepohol, i keď si v dotyčnej  dedine o jeho veľkých parohoch už štebocú aj tie vrabce na strechách. Náš paroháč večer čo večer pravidelne navštevuje krčmu a tam v družnom rozhovore s kamarátmi a celkom imúnny proti občasným narážkam na svoje parohy, s vyrovnaným úsmevom na tvári, urobí tých svojich desať pív… Domov sa nikdy nevracia pred polnocou ,aby svoju ženu so susedom náhodou nepristihol v najlepšom. Nedávno som sa ho pýtal, prečo sa už dávno nerozviedol? Budem doslovne citovať, čo mi povedal: „Prečo by som sa prosím ťa rozvádzal? Pre tých desať minút ,čo si sused užije s manželkou? Takú perfektnú  ženu už by som nikde nenašiel. Skvele varí, v domácnosti nemusím na nič siahnuť a ešte sa mi nestalo, že by som nemal čistú košeľu. V krčme môžem každý deň sedieť ako dlho chcem a vreckové mám priam kráľovské. Keď sa mi niečo pokazí na dome, tak idem a poprosím suseda o pomoc. Vždy priloží ochotne ruku k dielu a za prácu nevezme ani cent. A keď mám raz za čas chuť tam na to, tak mi stačí len kývnuť hlavou a manželka je okamžite v posteli. Kto z tých ostatných blbcov, čo si zo mňa pri pive robia srandu, sa má tak ako ja? Ani jeden! “ A k tomu sa nedá dodať vôbec nič !

Páni Žitňanská rozpráva susede: -
"Tak sme si po dvadsiatich rokoch z mužom zopakovali svadobnú cestu!"
- "A bolo to - to isté ako vtedy?"
- "V celku áno, až na jednu zmenu - vtedy som sa , keď som už nevládala zamkýnala na záchode ja a teraz sa zamkýnal - muž - !"

Marienka, predo mnou nič nezatajíte. Viem o tom, že ste v druhom stave. 

Práve tak, ako vy, milostivá pani!

Nebuďte drzá! Ja som sa dostala do druhého stavu od môjho manžela, pána veľkomožného!

A čo si myslíte, ja od koho?!